Jak skládat a upravovat víceřadé velkoformátové fotografie I.19.06.2013

U předchozích článků, zejména u Jak fotit víceřadé panoramatické fotografie jsem sliboval, že další článek bude zaměřen právě na skládání a úpravu víceřadých panoramatických fotografií. Takže tímto slib plním a zde je onen článek, resp. kvůli rozsahu zatím jeho první část.

V samotném úvodu bych rád podotkl, že popisované postupy nejsou jediné správné a možné. Je to pouze popis metod, které se osvědčily mně, a zajisté existuje celá řada dalších postupů, jak dosáhnout stejného cíle. Také není v tomto článku prostor pro zcela detailní rozebírání každého jednotlivého kroku. Tomu se podrobněji věnujeme s Karlem Horáčkem (www.karelhoracek.cz) na workshopech, které společně pořádáme.

Pojďme tedy navázat tam, kde jsme v minulém článku skončili. Úspěšně jsme nafotili podkladové fotografie pro naše velkoformátové snímky a teď jak s nimi naložit. V první řadě si řekněme, jaký budeme potřebovat software. Já osobně používám Adobe Photoshop a program PTGui – tato kombinace se mi ideálně osvědčila. Můžeme použít samozřejmě i jiné softwary, nicméně bychom měli volit ty, které umí pracovat s vrstvami!

Krok číslo 1 – úprava v Adobe Camera Raw (ACR)

Vzhledem k předchozím článkům automaticky počítám s tím, že jsme jakožto krajináři odvrhli focení do jpegů a do počítače jsme stáhli soubory ve formátu raw. Ty nejprve zpracujeme v ACR, což je modul integrovaný do Adobe Photoshopu (PS) a jeden z nejlepších nástrojů pro práci s raw soubory. Jako modelový příklad si zvolíme následující fotografii:

Jedná se o panorama složené ze 24 fotografií; 8 plošně ve dvou řadách + 3* expoziční bracketing. V prvním kroku otevřeme všech 24 podkladových snímků v ACR a věnujeme se úpravám jednotlivých expozičních řad. Osobně nejsem zastáncem velkých úprav fotografií v ACR, přestože ACR disponuje širokou škálou nástrojů. Mým cílem je podávat fotografie věrné okamžiku, který jsem snímal. Proto není třeba trávit s fotografiemi v ACR dlouhé chvíle. Přesto je několik úprav v ACR nenahraditelných.

Na začátku práce v ACR míříme do záložky Korekce objektivu, kde v políčku Barva zaškrtneme „Odstranit chromatickou aberaci“. Tento krok děláme vždy! Několikrát se mi v začátcích stalo, že jsem až po složení fotografie při posledních úpravách objevil ve fotografii chromatickou aberaci, kterou nebylo snadné odstranit. ACR si s aberací dokáže poradit naprosto bravurně. Navíc můžeme v ACR načíst i předdefinovaný profil objektivu, se kterým jsme fotili. Tato volba si umí s chromatickou aberací poradit někdy dokonce ještě efektivněji.

Další naše cesta povede do záložky Základní, kde budeme v první řadě upravovat vyvážení bílé. Možná jste postřehli, že jsem v žádném z předchozích článků neřešil vyvážení bílé. Je to z toho důvodu, že v ACR si můžeme vyvážit bílou přesně tak, jak nám vyhovuje a nemusíme s tím v terénu ztrácet čas. Jednoduchým posunem táhla Teplota doleva či doprava přidáváme fotografii teplejší či studenější nádech. Každý z nás inklinuje k jinému barevnému podání fotografií, přesto bysme měli pamatovat na to, aby upravená fotografie co nejvíce odpovídala realitě a zejména aby korespondoval upravený snímek s logikou přírodních dějů. Tím mám na mysli, abychom např. fotografii se sluncem vysoko na obloze nezkoušeli vnutit studené předvýchodové barvy krajiny, které v reálu panovaly před několika hodinami. On to program za nás zvládne, ale každý divák snadno dokáže rozpoznat, že na fotografii „něco nesedí“ :) Dále máme k dispozici v záložce Základní několik táhel, se kterými můžeme snímky doladit. Jak už jsem uvedl, méně je někdy více. Zejména se vyhněme výraznému zesvětlování stínů (táhlo Stíny). Proč? Tím bychom totiž popírali celý princip expozičního bracketingu. Vytahování kresby ze stínů (tedy zesvětlování stínů) vede k výraznému snižování technické kvality a degradaci výsledné fotografie. Prokreslené stíny máme v přeexponované řadě snímků, proto je nepotřebujeme „zachraňovat“ z „neutrálních“ či podexponovaných řad!

Ještě bych se zastavil u táhla Zřetelnost (Clarity). Posun táhla doprava zvyšuje kontrast středních tónů a dodává fotografii výraznější vzhled. Požívání tohoto nástroje je mezi krajináři poměrně oblíbené, ale doporučoval bych s ním zacházet opatrně. O to víc, pokud nevlastníte poslední verze ACR (7.0 a dál), neboť zejména v předchozích programových řadách způsobovalo použití Zřetelnosti výrazné aury!

Jakmile máme jednu fotografii z bracketingové řady upravenou, musíme ji synchronizovat i s ostatními fotografiemi v téže bracketingové řadě. Tedy např. upravíme vybranou fotografii z „neutrální“ expoziční řady a s ní synchronizujeme i ostatní „neutrální“ expozice. Obdobným způsobem si vybereme fotografii z podexponované řady, upravíme a zesynchronizujeme s ní ostatní podexponované fotografie a to samé u přeexponovaných snímků. Z logiky vyplývá, že mezi jednotlivými bracketingovými řadami bychom neměli mít v některých parametrech výrazné odchylky (zejména u vyvážení bílé, odstínu, zřetelnost…). Také bychom měli mít na paměti, že v některých případech jsou 3 bracketingové řady málo, zejména při fotografování expozičně velmi náročných kompozic se sluncem v záběru a množstvím stinných partií. Pokud jsme tedy pořídili například 5 bracketingových řad, postupujeme samozřejmě stejným způsobem, tedy vybereme jednu klíčovou fotografii v dané řadě, upravíme ji a její nastavení „vnutíme“ i ostatním fotografiím téže expozice.

Měli bychom mít na paměti, že je třeba se za každou cenu vyvarovat jednotlivých lokálních úprav fotografií. ACR či jiné programy pro práci s RAW soubory sice umožňují lokální úpravy snímků, ovšem tímto postupem bychom si zadělali na fatální problémy. Proto pracujme s úpravami pouze celkovými v rámci jednotlivých řad a nikoliv s lokálními úpravami v případě jednotlivých fotografií.

Nakonec označíme všechny fotografie a uložíme jako soubory s příponou tif (pokud se někdo setkal s příponou „tif“ i „tiff“ a hledá v nich rozdíl, pak nemusí, neboť v nich žádný rozdíl není – v obou případech jde o zkratku z Tagged Image File Format).

Na tomto místě udělám odbočku k barevným profilům. Totiž již v ACR máme úplně dole na obrazovce možnost kliknout na Volby pracovního postupu (modrý aktivní text) a nastavit si mimo jiné Prostor a Hloubku. Na internetu najdeme mnoho diskuzí na téma, jaký je nejlepší pracovní prostor. Zejména se vedou nekonečné diskuze mezi volbou sRGB a Adobe RGB. Prakticky vše funguje v sRGB, a proto pokud si nikde nic aktivně nepřenastavujeme, i my fungujeme v sRGB. Já osobně však používám Adobe RGB jak v nastavení samotného fotoaparátu, tak při práci s fotografiemi. Do sRGB převádím snímky až jako poslední krok zmenšení a prezentace na webu. Výhodou Adobe RGB je jeho širší gamut (dosažitelná oblast barevného prostoru). Netvrdím však, že musíme nutně používat buď Adobe RGB či naopak sRGB. Pokud se však chceme věnovat krajinářské fotografii opravdu vážně a počítáme i s mnohými tisky fotografií, potom bysme měli pracovat v Adobe RGB. Lze totiž přepokládat, že v tomto případě budeme mít monitor zváladjící nativně zobrazit ARGB, díky čemuž benefity Adobe RGB oceníme. U nastavení hloubky však není co rozhodovat a jednoznačně pracujeme s 16bity!

Krok číslo 2 – úprava v PTGui

Díky předchozímu postupu máme upraveny a sladěny všechny podkladové fotografie, tedy všech 24 fotografií ve dvou řadách při trojnásobném expozičním bracketingu. Jak s těmito fotografiemi naložit dále? Já volím ten postup, že otevřu program PTGui a příkazem „Load Images“ do něho nahraji všech 24 fotografií, tedy i expozičně rozdílné řady.

Jako další tlačítko použiji „Align Images“, které za nás sestaví panorama z podkladových snímků. Pokud máme dostatek styčných bodů (viz pasáž o překryvech v předchozím článku), dokáže za nás PTGui panorama bez větších problémů sesadit, a to ve všech expozičních variantách. Pokud nemáme dostatek styčných bodů např. vlivem snímání letících mraků bez nějaké pevné struktury, vyzve nás PTGui k tomu, abychom body nadefinovali ručně a zároveň nám prostřednictvím aktivních linků vypíše, mezi kterými fotografiemi či jejich skupinami nejsou žádné styčné body zaznamenány.

Jakmile máme tedy panorama sesazené, je vhodné přejít do Panorama Editoru (PTGui otevírá editor v novém okně), kde můžeme panorama dále upravovat. Nemusíme být vyděšeni, když je sesazené panorama v editoru expozičně víc než „podivné“. Jedná se totiž pouze o zobrazení poslední bracketingové řady. Editor je třeba brát primárně jako prostředek k práci s panoramatem ve smyslu zejména korekce perspektivy, projekce, náklonů a ořezů a nikoliv z hlediska expozičního. Nejefektivnějším nástrojem je „Projection“, který nám přeskládává panorama podle zvolené perspektivy. U každého panoramatu je vhodné vyzkoušet, která perspektiva nám bude nejvíce vyhovovat, resp. která nejvíce odpovídá realitě či naopak našemu kreativnímu záměru (např. kruhová projekce Circular sice určitě realitě neodpovídá, ale může nás z hlediska vlastní kreativity oslovit).

Horizontální a vertikální perspektivu můžeme libovolně upravit pomocí táhel na dolní a pravé straně. Kliknutím na panorama levým tlačítkem myši a současným tahem ve směru nahoru či dolů regulujeme rovinu horizontu. Naopak pravým tlačítkem měníme náklon horizontu ve směru pohybu. PTGui je skutečně mocný nástroj, pomocí něhož můžeme pohybovat například i s dílčími fotografiemi panoramatu, nastavovat ořez výsledné fotografie či provádět další a další korekce.

Jakmile jsme s tvarem a sesazením panoramatu spokojeni, je nutné přistoupit k poslednímu kroku práce v PTGui. A tím je vytvoření samotného panoramatu, které budeme následně upravovat ve Photoshopu. Klikneme tedy na „Create Panorama“, čímž se dostaneme do nového okna, v němž budeme volit parametry výsledné složené fotografie. I zde nabízí PTGui množství nastavení, kterými lze výslednou podobu fotografie ovlivnit. V první řadě si můžeme vybrat mezi metodou HDR či exposure fusion (pokud se někdo neorientuje v rozdílech, pak doporučuji pasáž z tohoto článku). Dále si můžeme vybrat, zda chceme sesadit jen výsledné panorama z expozičních řad či výsledné panorama i s dílčími expozičními panoramaty anebo dokonce i s jednotlivými fotografiemi sesazenými podle výsledného panoramatu. Já osobně nejvíce preferuji sesazení výsledného panoramatu včetně dílčích, tedy zaškrtávám Exposure Fused Panorama a Blend Planes. Také si nastavíme bitovou hloubku a kompresi. O hloubce jsme se již bavili, tedy 16bitů a já osobně preferuji nastavení bez komprese. Nakonec nám stačí zvolit výstupní formát. Je na každém z nás, jaký formát zvolíme, každopádně by to měl být takový, který podporuje vrstvy, neboť s nimi budeme dále ve Photoshopu pracovat. Pak už stačí jen kliknout na Create Panorama a počkat, až nám PTGui sesadí výsledek.

Jak jsem uvedl, PTGui je skutečně velmi užitečný nástroj, který za nás dokáže mnohé. Je určitě vhodné se s tímto programem podrobněji seznámit a vyzkoušet jeho funkce. Přesto je to pouze software pracující podle určitých algoritmů, které se však ne vždy dokáží trefit do našeho záměru. Proto je prakticky vždy nutné výsledné panorama dále upravovat v některém z grafických editorů.

O úpravách složených velkoformátových fotografií, o práci s vrstvami, převodech do barevných profilů a dalších korekcích až po zmenšení a prezentaci na webu bude pojednávat další článek.

Diskuze ke článku





Captcha



Erik Mikeska

25.06.2016 01:17:36

Dobrý den, v první řadě díky za článek. Chtěl bych se zeptat, když skládáte noční fotky a fotíte dark framy, zbavujete se v adobe camera raw aberace i u dark framů?Když otevírám rawy v camera raw a dám otevřít, zobrazí se vám také okno nesouhlas vloženého profilu - nevím co z těch možností je nejlepší vybrat - převést barvy dokumentu do pracovního prostoru? Škoda, že ve článku není trochu víc rozvinuta práce s PTGui, rád bych se dozvěděl jak složit panorama ručně, jak nastavovat expoziční fúze (taky se mi dělají fleky, jak tady kdosi zmiňoval) a jak narovnávat deformovaná panorama. Focus bracketing umí i PTGui nebo to děláte ve vrstvách? Ať se daří Erik


Peter

10.02.2014 15:17:52

Dobry den, rad by som sa podakoval, ze poskytujete cenne rady profesionala aj nam zacinajucim amaterom ;-). Kedze zacinam aj s takymito "pokrocilymi" upravami, sem tam, chvilu tapem s krokmi vo fotoshope. Viem, ze je to skor o nastudovani manualu, no napriek tomu by som sa rad spytal (mozno naivne) ci nasledovna veta: "Jakmile máme jednu fotografii z bracketingové řady upravenou, musíme ji synchronizovat i s ostatními fotografiemi v téže bracketingové řadě." hovori o konkretnej funkcii - "synchronizacii" vo fotoshope alebo len popisuje manualne opakovanie rovnakych krokov na viacreych fotkach v danej bracketingovej rade (resp. prostredictvom makra). Dakujem za odpoved. Peter


Odpovídá: Honza Šmíd

11.02.2014 09:05:23

Petře jednak děkuji, jsem rád, že jsou moje články pro někoho přínosné. Co se týká synchronizace, tak tím myslím synchronizaci v Adobe Camera Raw (implementovaný nástroj Photoshopu na úpravu raw souborů). Vlevo nahoře je přímo tlačítko synchronizovat.


Petr Ondrušek

21.10.2013 13:26:56

Dobrý den, v prvé řadě bych chtěl poděkovat za všechny články co zveřejňujete. Vysvětlili mi jak postupovat a proč moje panorama a i ostatní fotografie nebyly takové po jakých jsem toužil a viděl jinde. Ale chtěl bych se i zeptat jestli máte zkušenost i se skládáním panoramat s různými expozicemi focenými z ruky... Pomocí PTGui nebo Autopano se mi nikdy panoramata s různými expozicemi nezarovnala tak aby seděly vrstvy na sebe. Případně co by sjte v takovém případě doporučil. Ne vždy je stativ k dispozici, nebo je na jeho sestavování čas...


Odpovídá: Honza Šmíd

22.10.2013 18:27:43

Petře já stativ používám naprosto vždycky Čili tento problém neřeším. Autopano neznám, jednou jsem ho v rychlosti projížděl, ale PTGui mi vyhovuje daleko více. A ano, PTGui to umí zarovnat velice obstojně, i když je to foceno z ruky. Není to samozřejmě ideální postup, ale není-li tedy vyhnutí... Čili doporučuji si pozorně projít help, protože PTGui to opravdu umí a pokud se Vám něco nezdařilo, přičítal bych to špatnému nastavení programu (anebo už tedy opravdu brutální odchylce).


Ondřej Vladyka

16.10.2013 23:27:08

Tak jsem to akorát vyzkoušel - zatím jen v trialové verzi (takže s vodoznakem) a jde to dobře, ale udělá mi to vždy takové šedavé mapy - jako flek na senzoru, ale to by musel být přes celou fotku, tak to musí být něčím jiným..... Setkal jste se s tím někdo?? Děkuji


Odpovídá: Honza Šmíd

18.10.2013 06:18:58

Ondřeji pokud se na fotkách (po složení) objevují různé tónové nesrovnalosti či něco podobného, je v tom vždy nějaká chyba v nastavení parametru v programu. Doporučuji si pořádně projít help. Nejvíc se chybuje v nastavení v záložce Exposure/HDR.


Ondřej Vladyka

09.10.2013 22:38:33

Dobrý den, jen se chci zeptat, jestli užíváte verzi "Pro", nebo stačí obyčejná. Děkuji


Odpovídá: Honza Šmíd

09.10.2013 22:43:55

Ondro určitě Pro. Základní verze neumí bracketingové vrstvy! Dokonce prý umí jen 8bity, ale to jsem sám nezkoušel, protože absence schopnosti pracovat s ebkt mě od této verze hned v začátku odradila.


Luboš Moravec

08.10.2013 22:41:22

Dobrý den, Honzo. Skvělý článek! Kdy lze očekávat vydání avizovaného pokračování? Zajímá mě, jak pracujete s vrstvami a maskami při spojování fotek o třech (a více) různých expozicích. Na internetu je spousta různých více či méně spolehlivých postupů, proto se těším na ten Váš :)


Odpovídá: Honza Šmíd

09.10.2013 08:37:52

Děkuji Luboši! Co se týká pokračování, tak skutečně bude, jen se nějak nedostává času Aktuálně jsem publikoval trochu odlišný článek, protože jsem dospěl k názoru, že je nutno nejprve umět korektně fotografie pořizovat a pak se je teprve učit upravovat Čili budu se Luboši snažit pokračování napsat co nejdříve, ale nejraději bych použil na dotaz odpověď z Chalupářů - "výhledově"


Milan

08.09.2013 20:34:22

Díky za zajímavé články. Přiznám se, že aktuálně jsem spíše zastáncem přechodových filtrů i když důvěrně znám jednotlivé neduhy, které popisujete v některém z předchozích článků ;-). Mám pár dotazů / námětů. Zajímalo by mě, jak dlouho trval postprocessing třeba fotografie v tomto článku - jde mi jenom o představu. A druhá věc, na jakém hardwaru zpracováváte fotky? Přeci jen se asi při zpracování souboru dostáváte na stovky MB... Díky a přeji hodně elánu do dalšího psaní...


Odpovídá: Honza Šmíd

08.09.2013 20:59:59

V pořádku Milane, každý preferuje něco. Ovšem pokud se pouštíte do panoramat, potom je práce s přechoďáky výrazně limitující, velmi často prakticky nemožná. No ono to vlastně o oneshotech někdy platí též Postprocessing (PP) výše uvedené fotografie trval cca 80-90 minut. Nepamatuji se zcela přesně. Tato kompozice nepatří rozhodně k extrémně obtížným na PP. Jednak proto, že není složena z velkého množství podkladových snímků, jednak proto, že zde nebylo třeba použít focus bracketing či antireflexní snímky apod. A co se týká HW, tak nepracuji s nijak převratným strojem, spíš s běžným standardem. Jedním z klíčových parametrů je počet RAM, já mám 12GB.


Aleš

19.08.2013 09:34:56

Zdravím, jednotlivé pano (neutrál, podexpo a přeexpo) vylezou z PTGui zarovnané dle obsahu? Myslím to tak, zda je možné pak hned pracovat s vrstvami v Ps, nebo je nutné je nejprve přizpůsobovat, deformovat atd. Díky Ať se daří A.


Odpovídá: Honza Šmíd

08.09.2013 20:55:36

Omlouvám se Aleši za pozdní odpověď, nějak jsem otázku přehlédl A PTGui zarovná pano (všechny expoziční varianty) tak, že s nimi lze již rovnou pracovat v PS.


Petr

25.06.2013 20:00:40

Dobry den, z predchozich clanku jsem si myslel, ze si z fotografii porizenych metodou EB sam skladate vyslednou fotografii, kterou pak pouzijete do panoramatu. Z tohoto clanku jsem pochopil to, ze nechate na programu, aby tak udelel za Vas. Chci se zeptat zda tomu rozumim spravne a zda to funguje, v prevazne vetsine pripadu, dle vasich predstav.


Odpovídá: Honza Šmíd

25.06.2013 22:12:52

Dobrý den Petře, ono se to takhle ve stručnosti špatně vysvětluje. Ale v zásadě na sesazení snímků používám software. Ten mi vygeneruje 4 identická pano - neutrál, podexpo, přeexpo a sladěné podle svého algoritmu. V dalším kroku nastává ruční práce, protože sladěné pano mi prakticky nikdy nevyhovuje a ze složených pano maskováním a překrýváním jednotlivých expo variant vytvářím výsledek. Pokud neexistují v kompozici body, dle kterých program skládá panorama, je třeba pano složit ručně (např. pokud budou v horní řadě jen rychle letící mraky bez pevné struktury).