Základní omyly v krajinářské fotografii07.10.2013

Čím více se setkávám a komunikuji s fotografy, tím více jsem někdy překvapen, co za bludy se mezi krajinářskou fotografickou komunitou šíří. Také někteří účastníci našich krajinářských workshopů přicházejí vyzbrojeni opravdu „zajímavými“ názory a je potřeba jim je ověřitelnými argumenty vyvrátit a uvést je zpět na správnou krajinářskou cestu. Proto jsem se rozhodl, že sepíšu a upozorním na některé z fatálních prohřešků, kterých se může fotograf krajinář dopustit.

Jinak bych rád podotkl, že jsem ani nesnědl Šalamounovo lejno, jak se hezky lidově říká, ani nejsem děd vševěd, ani nevymýšlím nic nového a převratného. Drtivá většina následujícího textu vychází z letitých zkušeností proslulých krajinářů, kteří podobné postupy používali již před desítkami a desítkami let. My bychom na ně měli pouze navázat v modernější formě. Pojďme si nyní formou citací a reakcí na ně zmapovat několik avizovaných omylů.

„Já svoje fotografie krajin neupravuji, neskládám fotky z různých expozic, nelíbí se mi umělé fotografie. Chci zachytit scénu tak, jak jsem ji viděl a fotit tak, jak fotili staří krajináři.“

Takovéto omyly registruji zejména na fotografických serverech poměrně často. Jedná se ale o zásadní neznalost. Proč? Protože nejlepší dnešní zrcadlovky mají v laboratorních podmínkách dynamický rozsah cca 14,5 EV. Lidský zrak ovšem dokáže zvládnout až 30 EV! Čili pokud fotíme dynamicky náročnou scénu – např. do protisvětla se sluncem v záběru – nedokáže ji fotoaparát díky technickým omezením dokonale zachytit. Slunce bývá přepálené a spodní partie jsou černé bez kresby. Proto nám nezbývá nic jiného, než technická omezení obejít.

Za použití přechodových filtrů (kterým se já osobně vyhýbám) či ideálně za použití expozičního bracketingu doháníme to, co fotoaparát nezvládl, ale my jsme na daném místě a v daný okamžik jako fotografové viděli! Tedy pomocí expozičního bracketingu navyšujeme dynamický rozsah fotoaparátu a přibližujeme ho dynamickému rozsahu lidského zraku. Resp. nenavyšujeme dynamický rozsah čipu jako takového, samozřejmě, pouze obcházíme jeho technické nedokonalosti.

Co se týká krajinářských es a jejich způsobu práce, potom bych doporučil například Ansela Adamse. Americká krajinářská legenda (1902 – 1984). Stačí si přečíst o jeho fotografiích a jejich úpravách a budeme možná překvapeni tím, že se také jako my musel vyrovnávat s přílišným dynamickým rozsahem scény. Obdobné úkony, jaké my dnes děláme v rámci postprocesu v digitální formě, on dělal ručně v temné komoře.

„Trošku si to přicloním na f16, f22 nebo i víc, abych měl scénu krásně ostrou od začátku do konce.“

Tohle je velmi rozšířený a naprosto fatální omyl. Někdy mi přijde, že se jedná o určitý druh krajinářské epidemie :) Ale je zřejmé, kde se vzala. Mnozí „erudovaní“ autoři začali psát knihy a vydávat články, ve kterých radí začínajícím fotografům a řeknou jim, že pokud chtějí mít fotografii pěkně ostrou, tak musí pořádně přiclonit. Ovšem už jim neřeknou, kde má to „pořádné“ přiclonění limity a co je to difrakce.

V první řadě je potřeba znát objektivy, kterými fotíme. Každé sklo má totiž svůj tzv. sweet spot. Jedná se o clonu (u zoomů i o ohnisko), při které má daný objektiv nejlepší kresbu. Pro začátek je dobré se podívat na servery, které se testováním objektivů zabývají na profesionální úrovni. Např. www.dxomark.com. Tam zjistíme, že f16, f22 či dokonce i vyšší clona, pokud ji objektiv umožňuje, jsou již daleko za hranicí optimální kresby. Naopak že při takto vysokých clonových číslech dochází k výraznému zhoršování kresby a projevuje se jev zvaný difrakce. Není potřeba znát definici, jen bychom měli vědět, že se jedná o fyzikální jev ohybu světla na hranách. Pokud je clona otevřená, potom světla, které projde neohnuto středem clony, je dostatek, aby nebyl vliv difrakce vidět. Když ale zacloníme, typicky tak kolem clony 16 a více, difrakce se nám projeví. Neboli má příliš malý otvor v objektivu za následek, že je snímek celkově neostrý. Nejvíce se pokles ostrosti projeví ve středu fotografie. Z toho vyplývá, že se difrakce jakožto fyzikální jev projevuje u všech objektivů. Nicméně profesionální objektivy budou mít díky vnitřní konstrukci projev difrakce při vyšších clonách méně patrný než je tomu u levných setových objektivů. Je dobré zmínit, že navzdory testům v laboratorních podmínkách se každý daný objektiv, tedy každý kus od téže značky chová jinak. Proto je více než vhodné si udělat vlastní testy našich objektivů, abychom pak nebyli zbytečně zklamáni, že jsme přišli o dobrou fotografii jen proto, že jsme nevěděli, na kolik máme clonit.

Navíc zvyšování clony nad určitou mez nám z hlediska proostření scény nic pozitivního nepřinese! Běžně nám postačí clonit na f8 či f11. Rozdíl v proostření mezi f11 a f22 je naprosto zanedbatelný. Ano, lehce se přiostří kraje obrazu, avšak místo, na které je ostřeno, se výrazně rozostří! To platí nejen pro fotografii vnímanou jako plochu od středu do stran, ale zejména pro hloubku ostrosti (DoF)! Proto bychom se měli opravdu za každou cenu vyvarovat zvyšování clonových čísel, neboť to může mít opravdu zásadní dopad na kvalitu fotografie. Nevěříte? Stačí, když si vyfotíte nějakou scénu na f8 a f22, uděláte 100% výřezy středu fotografie a okrajů a budete rázem sami přesvědčeni.

Dnes jsou v zásadě 3 důvody, proč fotografové neúměrně zvyšují clony – 1) neznalost, 2) prodloužení času, 3) vytvoření atraktivních paprsků na zdrojích světla. Neznalost jsem se snažil napravit na předchozích řádcích. Co se týká prodloužení času, je lépe použít kvalitní ND filtr, který nám čas prodlouží, namísto nesmyslně vysokého clonění. A vytvoření hezkých paprsků na zdrojích světla lze vyřešit tak, že si naexponujeme fotografii nejprve s běžnou clonou odpovídající scéně (tedy řekněme někde mezi f8 – f11) a následně nafotíme fotografii ještě jednou s maximální clonou. Obě fotografie překryjeme, přičemž z té více přicloněné použijeme jen tu malou část na zdroj světla. Ovšem už clonění na f11 vymodeluje paprsky světelných zdrojů velmi hezky.

„Mám rád tmavší fotografie, proto si scénu pěkně podexponuji, abych tam neměl přepaly a kresbu ze stínů event. vytáhnu tak, že část fotky zesvětlím.“

Tak z téhle pohádky na dobrou noc mívám akorát zlé sny a noční pomočování :) Toto je zásadní exponometrický lapsus, který povede naše fotografické snažení do záhuby. Je třeba mít na paměti, že vytahování kresby ze stínů, tedy zesvětlování podexponované fotografie, výrazně degraduje technickou kvalitu fotografie. Vede ke vzniku šumu, může docházet k rozpadu kresby či vniku posterizace! Naopak exponometricky správný postup je takový, že scénu lehce přeexponujeme a postupným ztmavováním můžeme dosáhnout stejně tmavé a syté fotografie, jakou jsme zamýšleli, ale s kvalitní kresbou bez šumu a posterizace. Pokud používáme expoziční bracketing, potom právě přeexponovanou fotografii použijeme na spodní tmavé partie fotky. A sice tak, že přesvětlenou fotografii ztmavujeme, až bude odpovídat realitě v daném místě a času. Střední a podexponovanou bracketingovou fotografii použijeme na zbylé části snímku, zejména pak oblohu.

Velmi výrazně se negativní dopady podexponování fotografie projevují na snímcích bez jasných kontur, tedy např. na fotografiích zamlžených. Ještě více se negativní jevy projeví, pokud je fotografie focena před východem slunce na delší časy. Chceme-li při těchto scenériích dosáhnout opravdu kvalitní kresby, máme jedinou možnost – výrazně fotografii přeexponovat. A opravdu velmi přeexponovaný snímek postupně ztmavujeme a zjišťujeme, že nám krásně vystoupí kresba a kontrast. V případě opačného postupu by nám krásně vystoupil pouze šum :)

Viz příklad: nejprve si ukažme přeexponovanou fotografii, která byla použita jako jedna ze zdrojových fotografií pro výsledné panorama. Podotýkám, že celé panorama vzniklo bez expozičních vrstev, pouze z jedné série takto přeexponovaných fotografií.

A z takto exponovaných zdrojových snímků byla nakonec poskládána následující fotografie (panorama složené z 9 fotografií; 9 plošně ve 2 řadách)

Tyto tři výše popsané prohřešky dokáží způsobit, že naše výsledné fotografie budou divácky zcela neatraktivní. Naše ranní vstávání a výstupy na vrcholy hor s těžkou fototechnikou se tak z radosti nad pořízenými fotografiemi obrátí ve zklamání.

Rád bych se zmínil ještě o dvou omylech, které někdy provází velkoformátovou panoramatickou fotografii.

„Velkoformátové panoramatické fotografie budu dělat, až budu chtít svými fotkami polepovat nádraží.“

V tomto případě se jedná o naprosté nepochopení, proč pořizovat velkoformátové panoramatické fotografie. Jako jeden z argumentů odpůrců velkoformátů se stále častěji objevuje, že přece stačí koupit Nikon D800 s 36Mpx rozlišením, fotit oneshoty a není třeba nic skládat, protože díky rozlišení už vlastně velkoformát máme. Je ale třeba si uvědomit, že dostatek dat na kvalitní velkoformátové tisky je spíše sekundárním důvodem, proč dělat velkoformátové panoramatické fotografie. Já už jsem to detailněji popsal v tomto svém článku.

Proto jen stručně. Hlavním důvodem, proč fotit panoramata a skládat je, je ten, že díky použití jiných ohnisek dokáže fotograf nabídnout divákovi odlišný pohled na scénu, byť by byla již tisíckrát „ofocená“. Tradičně se to uplatňuje zejména u kompozic, kde je při oneshotu nutné použít širokoúhlý objektiv. Pokud např. místo toho sáhnu po středním objektivu a nasnímám panorama ve dvou řadách, získá divák díky použití netradičního ohniska zcela odlišný pohled na celou scénu. Víceřadá panoramata jsou tak novým kreativním nástrojem, pomocí něhož se může fotograf odlišit od ostatních krajinářů.

Jako názorný příklad lze použít následující fotografii malého adršpašského vodopádu. Toto místo fotily tisíce a tisíce fotografů, drtivá většina z nich však použila širokoúhlý objektiv a „oneshot“ (tedy jednoexpoziční snímek). Ovšem díky použití delšího ohniska a díky víceřadému velkoformátovému panoramatu může divák získat netradiční možnost pohledu na toto notoricky známé místo (panorama složené z 27 fotografií; 9 plošně ve 2 řadách + 3 expoziční bracketing).*

„Velkoformátové panoramatické fotografie nedělám, protože nelze složit například fotku s tekoucí vodou, aby to nebylo vidět.“

Tento argument je zcela lichý. Na svých webových stránkách jsem myslím prezentoval dostatečné množství velkoformátových panoramatických, jedno- i víceřadých, fotografií s dynamikou ve scéně (tekoucí voda, letící mraky), kde došlo k bezproblémovému napojení dynamických struktur. Jak už jsem opět v některých svých článcích zmiňoval, tak chyby v napojení neklonujeme, většinou to totiž ani není možné. Čili žádná věda :) Pro příklad uvádím následující fotografii.

Jedná se o panorama složené z 15 fotografií ve 3 řadách (bez expozičního bracketingu, nebyl zde potřeba). Jak lze vidět, na fotografii je opravdu enormní množství jemných dynamických struktur ve více řadách. A přesto bylo možné fotografii složit.

Existuje i další množství fotografických prohřešků, pověr a fám, já jsem se tímto článkem snažil poukázat na některé z těch, které se v současné krajinářské fotografické komunitě objevují nejčastěji. Podrobněji se dalším omylům v krajinářské fotografii a jejich řešení názorně věnujeme v rámci našich workshopů, kde je pro to větší prostor (včetně možnosti praktických ukázek), než jaký nabízí článek na internetu.

Diskuze ke článku





Captcha



Marcel Kudlvasr

03.12.2015 15:51:22

Ahoj Jene, nezbývá než souhlassit, u mne lehká podex nevadí při svězelných extrémech cca 0,5 - 1 do mínusu, hej nažene mi to,,mráček,,. Jinak Nátur - minimum úprav a žádná aranž. Prosím Tě blbnou mi všechny verse Irfanu na Win 10, poradit něco podobného můžeš: ořez, zmenšení, kontrast gamma, sharp a z jedný vody na plot, hech a finito, díky. Máca...


Jan Zmrzlík

12.03.2015 23:31:08

Dobrý večer, díky za "otevření očí" a Pavlovi Kláskovi za odkaz na Vaše stránky! Jsem téměř samouk a kromě několika knih od S. Kelbyho jsem toho moc o fotografii nepročetl a to co jsem četl v odborné literatuře jsem do rána zapomněl:-) Párkrát jsem zaslechl o "skládání" snímků, ale pořádně jsem si to uvědomil až před pár dny, kdy jsem na jednom webu viděl fotku právě pana Kláska, kterou pořídil Nik D90 který mám také a setovým objektivem. Fotka je to opravdu dechberoucí a v komentu jsem se dočetl, že je složena snad z desítek expozic... Stále to dost dobře nechápu a snad se postup dočtu ve Vašich dalších velmi příjemně psaných článcích nebo se zúčastním Vašeho workshopu, třeba někde v Jeseníkách. Díky a hezký večer. Honza Zmrzlík


Odpovídá: Honza Šmíd

12.03.2015 23:35:28

Honzo jednak díky! Pavla znám dobře, také prošel naším workshopem a dělá pěkné fotky. A jinak ano, já skládám všechny z více podkladových snímků, maximum mám zatím 160 podkladových fotek. Ale to už byl extrém A pokud projevíte zájem o ws, rádi Vás samozřejmě uvidíme. Ať se daří při studiu skládané fotografie!


Petr Kotrlík

23.06.2014 22:34:04

Pěkný článek, četl se sám. Nicméně jako začínající začínám mít bordel, co se týče clonění krajiny. Často jsem narazil na stejný názor - ideálně f9 či 11, ale například věhlasný krajinář Guy Edwards má (měl) často fotky s F22, stejně tak Scott Kelby. Proč tedy i nejslavnější fotografové sahají k těmto vysokým clonám?


Odpovídá: Honza Šmíd

29.06.2014 07:27:00

Dobrý den, já Vám doporučím následující – udělejte si vlastní názor na základě zkušenosti. Principielně však platí, že je difrakce fyzikální jev a s tím neudělají nic ani Scott Kelby ani Guy Edwards. Difrakce je zjednodušeně ohyb světla. Objevuje se i na zcela otevřené cloně, ale jelikož je otvor dostatečně široký, nijak se do kvality výsledné fotografie nepromítne. Pokud ale zacloníte a zmenšíte tak otvor a "donutíte" světlo projít opravdu minimálním prostorem, bude na hranách lamel docházet již k masivnímu ohybu světla. Výsledkem bude to, že "epicentrum" fotografie, tedy kam jste ostřil, bude neostré. Na krajích se sice fotografie zostří (rozumějte na krajích DOF), ale střed se výrazně zhorší. Samozřejmě čím levnější objektiv máte, tím se difrakce projeví víc (kvůli konstrukci lamel). Takže projev difrakce u setového objektivu na f16 či f22 bude větší než u skutečně profesionálního skla s odlišnou vnitřní lamelovou konstrukcí. To však nic nemění na tom, že i u profi skla existuje tzv. „sweet spot“, tedy clona (a ohnisko u zoom skel), kdy sklo ostří nejlépe. A rozhodně to nejsou clony f16 a výše, často je f11 hraniční a pak kvalita kresby poměrně strmě klesá. Ale jak říkám, je to přece velmi snadné. Nepátrejte po tom, co píše Scott a Guy, vykašlete se na to, co píšu já. Vezměte si Vaše skla a udělejte si testy na všechna clonová čísla a sám uvidíte, jaký je rozdíl mezi f8-11 a f16 a výše :)


Lukas M.

10.05.2014 10:10:54

Dobrý den, děkuji za velmi čtivé a inspirativní články, už se těším na článek o focení v protisvětle (antireflex) Prozatím je to pro mnoho začínajících krajinářů neřešitelný problém :)


Petr K

19.12.2013 02:24:09

Určitě poučný článek. Už se těším na další - třeba o focení v protisvětle (anrireflexní snímky). :) Přeji dobré světlo!


Jiri Vybora

16.11.2013 07:25:19

Paradni pocteni a zkusenosti. Rad se zucastnim nejakeho Vseho workshopu.


Odpovídá: Honza Šmíd

17.11.2013 17:58:57

Děkuji Jirko! Jsem rád. Vždycky mě těší, když někdo o články projeví zájem. A pokud budete mít zájem, určitě Vás na workshopu rádi přivítáme. Snad jen doporučuji vybrat si co nejdříve. Workshopy se totiž plní velmi rychle a na workshop v Jeseníkách, který bude na začátku prosince, byl přetlak o víc jak 100%. Vzhledem k omezenému počtu účastníků potom bohužel musíme zájemce odmítat, resp. odkazovat na další kurzy.


robin rezek

04.11.2013 17:49:16

muj 2. dotaz :-) pouzivate nejake filtry nebo to nema cenu a vse obstara poprocesing? 3. dotaz muzu poprosit o link na nejaky stativ dobry pomer / cena? diky moc RR


Odpovídá: Honza Šmíd

05.11.2013 13:42:38

O filtrech píšu podrobněji v tomto článku: http://www.smidphotography.com/articles/select/2 Tedy žádné přechoďáky, používám pouze polarizační filtr (zejména pro focení vody) a příležitostně ND filtr, pokud chci úmyslně prodloužit čas. Efekt těchto dvou filtrů nedokáže software nahradit, přechodové filtry nahrazuji expozičním bracketingem a různé barevné filtry nevlastním/nepoužívám. Ale link na stativ po mě vážně nechtějte Už jen proto, že nevím, zda kromě krajiny chcete fotit i něco jiného, jak těžký stativ jste ochoten nosit, kolik jste ochoten do něj investovat atd. atd. Je plno webů, kde stativy testují, porovnávají. Já mohu pouze říct tolik, že stativ by měl být dostatečně pevný a masivní, rozhodně nedoporučuji žádné chrastítko. Čili na stativy za 2tisíce včetně hlavy bych rovnou zapomněl. Jinak v podstatě téměř každý výrobce stativů má různé řady, levnější i dražší. Naprosto špičková značka je Gitzo.


robin rezek

04.11.2013 15:07:10

diky za inspiraci. ja blb sem si myslel ze vsechny ty skvele fotky co vidam na ruznych webech jsou prave one shot a za boha sem nedoakzal pochopit jak to udelali. ja zkousel z jedne fotky dostat maximum ale zdaleka se to nepriblizovalo tomu co mate vy zde. az ted sem pochpoil ze pokud chci tuhle kvalitu musim pouzit pano. jednu jsem si zkusil jenom slozit ze 3 a ten detail je neskutecnej. zatim mam jediny dotaz jaky soft byste doporucil pro Mac OS X? dekuji rezek


Odpovídá: Honza Šmíd

05.11.2013 13:34:47

Dobrý den, za málo A co se týká softu, tak bych doporučil to samé, tedy pro složení panoramatu program PTGui a pro úpravy Photoshop. Oboje existuje v mutaci pro Mac OS, čili žádný problém


Tomáš Moravec

01.11.2013 16:41:31

Hezký den, děkuji za tento poučný článek , zejména za odstavec JÁ SVOJE FOTOGRAFIE KRAJIN NEUPRAVUJI... Možná by nebylo od věci k té přeexponované fotografii přiložit histogram aby to bylo nadmíru jasné i těm nejzatvrzelejším matadorům všemocné digitální fotografie. Světlu zdar a jen tak dál.


Míra

09.10.2013 18:21:55

Zajímavé, ba dokonce bych řekl, že velmi zajímavé. Už se těším na prosincové Jeseníky a ukázky práce. Některé komentáře jsem už taky slyšel :-)


Tomáš H.

09.10.2013 10:06:57

Velice pěkně napsané a pro mnohé i poučné. Těším se na další články ;-).


Alena

08.10.2013 21:15:24

Dobrý večer, moc děkuji za tento článek o krajinkářských chybách...Velmi poučné :)


Odpovídá: Honza Šmíd

09.10.2013 08:47:00

Dobrý den Aleno, moc děkuji. Jsem rád, že měl pro Vás článek smysl.