Autor o sobě ...

Velmi mě těší, že jste zavítali na můj web. A jelikož jste otevřeli záložku s názvem O autorovi, pravděpodobně zde čekáte pár informací o tom, kdo fotografie prezentované v galerii pořídil. Zde tedy jsou…

Fotografování se nevěnuji od svého narození, jak někteří kolegové s humorem a nadsázkou uvádějí. Ani se fotografování nestalo „láskou na první pohled“. Popravdě nevím, co všechno jsem měl v roce 1979 v kolébce, když jsem přišel na svět, ale fotoaparát to určitě nebyl. Dokonce jsem dlouhou dobu fotografování okázale ignoroval anebo jsem pouze příležitostně „cvakal“ zážitky z dovolených. S nástupem mobilů, jimž ve výbavě nechyběl několika megapixelový fotoaparát, jsem si dokonce pochvaloval, že zanedlouho nebudou fotoaparáty vůbec potřeba a vše nahradí mobil. V té době pro mě byla veškerá fototerminologie zcela neznámá a ISO bych nejspíše považoval za cizí sprosté slovo.

V roce 2009 jsem se rozhodl, že na příští dovolenou pojedu vybaven již prakticky „profesionálním“ přístrojem a za tímto účelem jsem si pořídil tzv. falešnou zrcadlovku (EVF) značky Nikon. Byl jsem z ní nadšený, hlavně proto, že měla „ten zůům“ a hodně „těch megapixelů“. Věrným souputníkem při úpravě fotografií se pro mě stal program Picasa a jeho sofistikovaný automatizovaný nástroj „zkusím štěstí“:) Současně se zmíněnou mašinkou od Nikonu jsem si ale koupil i první odbornou publikaci o focení. A čím více jsem četl, tím jasněji jsem docházel k názoru, že bez zrcadlovky už prostě focení „nejde“.

Na sklonku roku 2009 jsem tedy vyměnil EVF za zrcadlovku Nikon s prvním setovým objektivem 18–105mm, nakoupil další publikace a nastoupil na cestu zkoušení a experimentování. A že to byla cesta trudná a trnitá. Zejména mě překvapovalo, že se moje fotografie stále jaksi kvalitou nepřibližují snímkům otištěným v profesionálních časopisech:)

V průběhu dalších zhruba dvou let jsem se začal pomalu orientovat z běžného cvakání na promyšlenější fotografie, dokoupil jsem objektivy, filtry a další různé nezbytnosti. A když už jsem měl výbavu a teoretické znalosti z knih, bylo třeba vše zúročit. Na podzim 2011 jsem se tedy vydal celkem nazdařbůh fotit východ slunce v Českosaském Švýcarsku a cestou v autě jsem se rozhodl, že krajinářská fotografie by pro mě mohla být tím pravým.

Již v průběhu jara roku 2012 mi učarovala panoramatická krajinářská fotografie, které se dnes věnuji s maximálním zápalem. Drtivou většinu aktuálních fotografií proto pořizuji z několika podkladových snímků (někdy i desítek či stovek) a zaměřuji se kromě klasické denní fotografie i na fotografii noční krajiny a hvězd. Focení mě opravdu zcela pohltilo, což mělo za následek i tu skutečnost, že jsem začal lektorovat krajinářské workshopy, organizovat zahraniční fotoexpedice a provozuji vlastní Individuální Fotografickou Školu (IFŠ). V mé další fotografické tvorbě mě podněcují i úspěchy na mezinárodních fotografických soutěžích, například v Tokiu (stříbrná medaile), na Fine Art Photography Awards v Londýně, dále Prix de la Photographie v Paříži (2× stříbrná medaile), Moscow International Foto Awards 2017 (2× zlatá a 1× stříbrná medaile), International Photography Awards 2017 v Los Angeles (bronzová medaile a 9× Čestné ocenění) či australská The International Pano Awards (1× zlato, 4× stříbro a 1× bronz) atd.

Přelomovým se pro mě stal rok 2017. Nejen že se mi dařilo na výše uvedených mezinárodních fotografických soutěžích, ale také se velmi úspěšně rozběhl můj projekt fotoexpedic do zahraničí (norské Lofoty, Dolomity, Toskánsko) či unikátní projekt „Fotovinobraní“ (kombinace fotografování a degustování vína). V neposlední řadě jsem byl přijat za člena komisí Asociace profesionálních fotografů ČR a na podzim se mi podařilo získat titul QEP.

QEP (Qualified European Photographer) je jeden z nejprestižnějších fotografických titulů, který lze získat. Uděluje ho Federation of European Photographers a cesta k němu je sakra trnitá. Končí velmi přísným tříkolovým posuzování sady 12 tisků. Za poslední roky se hodnocení komisí velmi zpřísnilo a úspěšnost je v krajinářské fotografii opravdu mizivá. V roce 2017 jsem tak uspěl jako jediný krajinář z celé Evropy a současně jako jediný zástupce ČR. Krajinářský QEP u nás historicky za dvě desetiletí získali doposud pouze 4 fotografové.

QEP – v krajinářské fotografii – jsem pro Českou republiku vybojoval po dlouhých 12 letech…

Z dnešního úhlu pohledu poněkud překvapeně zjišťuji, že ač jsem de facto antiturista a preferuji zcela jiné sportovní aktivity, než je drápání se do kopců s fotobaťohem na zádech (kterému pracovně díky jeho velikosti přezdívám maringotka), fotografování mě velmi baví. Krajinářská fotografie se pro mě skutečně stala „tím pravým ořechovým“, ale nezříkám se ani ostatních fotografických disciplín.

Prosinec 2017